Turecká kočka Van
Původ plemene Turecká Van
Turecká kočka Van patří k přírodním plemenům, které se vyvinulo před několika tisíci lety v izolaci od ostatních plemen v jihovýchodním Turecku poblíž jezera Van. V roce 1955 je v tomto nehostinném horském prostředí objevila britská cestovatelka Laura Laushingtonová. Vesničané jí věnovali koťata tehdy neznámé turecké Van. Angličanka je dovezla do své vlasti a představila světu. Roku 1982 se turecká Van dostala do USA, kde ji uznaly organizace CFA a TICA. FIFé tureckou Van uznala v roce 1971.
Charakter
Turecká kočka Van je známa jako soběstačné a svérázné plemeno. Je velmi temperamentní a prakticky nikdy není v klidu. V rodině si vždy vybere jednoho člověka, na kterého už navždy zůstane pevně fixovaná. Turecké Van jsou velmi šikovné, dokáží samy otevírat dveře a někdy i zásuvky. Také si rády hrají a aportují.
Rodinu tato sebevědomá a tvrdohlavá kočka nevnímá jako své pány, ale spíše jako rovnocenné partnery. Pozornost by se měla věnovat jejím sklonům k dominanci a vhodnou výchovou je udržet v mezích.
Zvláštností těchto koček je jejich záliba v plavání. Dříve se jim kvůli tomu přezdívalo turecká plavající nebo turecká vodní kočka.
Vzhled
Srst turecké Van strukturou připomíná kašmír. Při výraznějším pohybu se rozevírá. Měla za úkol v zimě izolovat před mrazem a v létě naopak před horkem. Také musela co nejrychleji usychat. Turecká kočka Van váží asi 3,5 - 8 kg. Zejména kocouři mají dokonale vyvinuté svalstvo, a jsou tedy zdatnými skokany a běžci.
Koťata tureckých Van jsou po narození poměrně vyspělá a bohatě osrstěná. Během tří týdnů jsou již plně samostatná. Svůj celkový vývoj však dokončují až za 3 - 5 let.
Standard plemene Turecká Van
Tělo turecké Van má být dlouhé, svalnaté a robustní. Nohy jsou středně dlouhé s kulatými tlapkami. Ocas je stejně dlouhý jako tělo, měl by být bohatě osrstěný.
Hlava tvoří trojúhelník, je klínovitá a krátká. Barva nesmí zasahovat pod úroveň očí. Uši mají být široké a posazené vysoko na hlavě. Oči jsou velké a oválné. Nejčastěji mívají jantarovou nebo modrou barvu, mohou být i nestejné.
Organizace FIFé zařazuje tureckou Van mezi polodlouhosrsté kočky. Její srst je hedvábná a jemná, nemá podsadu. Jsou povoleny kombinace barev auburn (červená), krémové, černé, modré, želvovinové a modrokrémové s bílou. Britská GCCF dnes uznává pouze dvě barevné variety: krémovou a auburn.
Péče o plemeno turecká kočka Van
V oblasti okolo jezera Van jsou velké rozdíly mezi zimními a letními teplotami, a proto turecká kočka Van v době letního línání ztrácí velké množství srsti. Je tedy nutné ji v tomto období pravidelně pročesávat. Po zbytek roku by se měla kartáčovat aspoň třikrát týdně, aby se předešlo plstnatění srsti.
Je velmi otužilá a ráda pobývá venku. Proto je vhodné ji chovat v domě s uzavřenou zahradou nebo jí zařídit jinou možnost výběhu. Turecká Van netrpí mnoha chorobami. Pouze u některých jedinců se vyskytuje nechutenství nebo naopak nadměrná žravost. Může se u nich vyskytovat geneticky podmíněná hluchota.
Orientační cena: 5.000,- Kč až 20.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
